Verdikt Karlsruhe: útok na eurokritiky?

Německý ústavní soud v Karlsruhe zrušil  s okamžitou platností tříprocentní hranici pro vstup do Evropského Paralamentu.  Za Německo tak po květnových volbách usednou do křesel Europoslanců možná poprvé i zástupci malých stran. Šance si dělají například ekologové z Ökologisch-Demokratische Partei (ÖDP), starostové ze združení  Freie Wähler (FW), nacisté z NPD a také důchodci ze strany Šedí panteři (Graue Panther), kteří mimo jiné žalobu u ústavního soudu iniciovali. Rozhodnutí naproti tomu nejvíce poškodí eurokritickou AfD, protože sníží procento jejích protestních voličů.

Oslavovat tento soudní výrok jako vítězství demokracie by bylo nemístné. Německý ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil hlavně skutečností, že Evropský parlament nevolí žádnou vládu. Soudci poukázali na to, že již teď sedí v Evropském Parlamentu zástupci více než 160 politických uskupení, a že je v podstatě jedno, jestli jich bude o pár víc. Takže nelze počítat s tím, že by následně zrušil třeba pětiprocentní práh pro volby do německého spolkového parlamentu. Naopak, soudci dali znát, že pokud by se v budoucnu role Evropského parlamentu změnila, bylo by opětné zavedení  hranice v souladu s ústavou.

Rozhodnutí je třeba vnímat vnitropoliticky. Zrušení hranice pro volby do Evropského Parlamentu poškodí hlavně Alternativu pro Německo, AfD. Ta byla senzací minulých voleb do Bundestagu, když na podzim minulého roku jen těsně nedosáhla na nutných pět procent. Od té doby se její preference ve všech průzkumech veřejného mínění pohybují mezi šesti až osmi procenty. Bez zrušení hranice by byla z nejbvětší pravděpodobností jedinou novou stranou z Německa, která by se do EP dostala. Byla by tak zákonitě vnímána  jako vítěz eurovoleb a  stala by se tím středobodem zájmu médií.

V současné situaci se o mediální čas bude muset dělit s Piráty, ekology, důchodci a jinými exoty. To jí nejenže zkrátí prostor ve vysílání, ale zároveň poškodí kvalitativně, protože se dostane do jednoho pytle z různými ministranami a exoty, vnímanými na veřejnosti spíše jako folkloristický prvek politického cirkusu než jako vážné alternativy k etablovaným politickým stranám.

Rozhodnutí navíc může stát Alternativu relativně vysoký počet hlasů. Více než 70 procent jejich voličů ji totiž chce volit z protestu, ne kvůli jejímu politickému programu. Při absenci tříprocentní hranice se část těchto voličů může rozhodnout vyjádřit svůj protest volbou jedné z malých politických stran.

To určitě nepřijde zcela nevhod kancléřce Merklové, která je stálým terčem kritiky AfD. Její členskou základnu totiž tvoří z velké části bývalí členové CDU, kteří tuto stranu opustili ze zklamání nad politikou Merklové. Patří mezi ně i předseda AfD, profesor ekonomie Bernd Lucke, který byl členem CDU celých 33 let.

Díky rozhodnutí Karlsruhe tak Merklová získá čas, reformovat struktury Evropské unie. Němečtí eurohujeři napříč všemi politickými stranami se totiž chystají posílit roli Evropského parlamentu. Jako první krok chtějí navrhnout vítěze voleb na post předsedy Evropské komise. Horkým kandidátem je šéf frakce socialistů a současný prezident Evropského Parlamentu, Němec Martin Schulz.

Pokud se takto podaří Schulze dosadit na křeslo šéfa Evropské komise a posléze provést plánované reformy a tím posílit roli Evropského parlamentu, lze počítat s návratem tříprocentní hranice ještě před dalšími eurovolbami.  Tu totiž stanovuje Bundestag. V něm sedí pouze zástupci etablovaných stran, kteří nemají nejmenší zájem na tom, dělit se o 96 křesel připadajících v Evropském parlamentu na Německo se zástupci malých stran.

Text byl publikován v Lidových novinách 04.03.2014