Recept etablovaných stran na AfD: ignorovat a pomlouvat

 Německo má konečně alternativu k národní frontě z CDU, FDP, SPD se Zelenými a jejím „bezalternativním‘“ záchranám bankrotujících bank a předlužených států. Tak to aspoň vypadalo letos na jaře, když kolem hamburského profesora ekonomie Bernda Luckeho vznikla nová strana Alternativa pro Německo (AfD).

Foto: Profimedia.cz

Nejedná se o první pokus postavit Merkelové do cesty protestní stranu na pravicovém křídle politického centra. Lokálně úspěšní jsou Freie Wähler pod vedením Huberta Eiwangera. Sdružení převážně nezávislých starostů se vyšvihlo v Bavorsku na třetí nejsilnější politickou formaci, na celostátní úrovni se jí ale nedaří. Hůř skončila koncem roku 2010 založená strana bývalého berlínského senátora a kritika islámu Reného Stadtkewitze Die Freiheit. Když se ji na podzim 2011 nepodařilo dostat ani do senátu v Berlíně, opustila ji více než polovina jejích původních 2000 členů.

Zcela jinak je tomu s AfD. Už na její zakládající sjezd přijelo více lidí než má Die Freiheit momentálně členů – a sice 1200. Její předseda prof. Bernd Lucke se tak přes noc stal mediální hvězdou. Po dobu několika málo týdnů byl postupně hostem snad každé televizní talk show. Lucke před milióny diváky jako první politik požadoval zastavení penězovodu z Německa na jih Evropy a zpochybnil neomylnost dosavadní politiky kancléřky Merkelové. Díky své ekonomické kompetenci většinou deklasoval své politické konkurenty. Během několika týdnů vstoupilo do AfD více než 16 000 lidí. To je v dějinách Německa nevídané.

Něco takového samozřejmě vyvolalo děs a hrůzu v řadách etablovaných stran. Ve stranických centrálách CDU–CSU, FDP, SPD a Zelených se horečně pracovalo na strategiích, jak s AfD zacházet. Vylekaní šéfové frakcí CDU v Hesensku, Sasku a Durynsku vyzývali veřejně kancléřku Merkelovou k ofenzívnímu argumentačnímu boji s Luckeho AfD. Merkelová reagovala velmi podrážděně – všechny tři pány si podala na schůzi předsednictva CDU. Její taktika zní: ignorovat.

Že učit se od Merkelové znamená učit se vítězit, pochopily v této situaci i ostatní strany. Politici všech etablovaných stran přestali komentovat pozice AfD v médiích a snaží se vyhýbat jakémukoliv osobnímu kontaktu s politiky AfD. Strach z konfrontace dokazuje příklad člena bavorského parlamentu a náměstka bavorského ministerstva financí Franze Josefa Pschierera z CSU. Na pozvání vlastní mládežnické organizace se měl utkat v rétorickém duelu na téma záchrana eura s profesorem Gebhardem Geigerem z AfD. I přesto, že termín této pódiové diskuse mu byl ušitý na míru s předstihem několika týdnů, odřekl Pschierer svou účast až v den konání.

Ještě hůř mladou stranu ovšem trefilo mediální embargo. Veškeré televizní stanice přestaly téměř ze dne na den vysílat jakékoli zprávy o AfD, Luckeho už nikdo do žádné talk show nezve. Ve vlivných tištěných médiích se o AfD píše jen negativně. Většina médií Alternativu pro Německo buďto zcela ignoruje, nebo shazuje jako malou partičku pomatených duší nebo pravicových extremistů.

Nejlepším příkladem bylo zpravodajství z oficiálního zahájení volební kampaně bavorské AfD. Jako hlavní řečník vystoupil Hans-Olaf Henkel, bývalý šéf Svazu německého průmyslu. Henkel patří díky své mediální prezentaci k nejznámějším osobnostem německého veřejného života. Starobylý sál mnichovského Augustiner Keller praskal díky více než šesti stům návštěvníků ve švech, zástupci všech mnichovských médií byli na místě.

Největší deník Süddeutsche Zeitung nenapsal ani řádku. Kolegové z levicově laděného Abendzeitung referovali obšírně, článek ovšem ukončili verbálním kotrmelcem, na který by svého času musel být hrdý i mistr politické propagandy Joseph Goebbels. Ve dnech před Henkelovým vystoupením totiž museli členové AfD v Bavorsku posbírat 2000 podpisů na podporu jejich účasti ve volbách. Každý, kdo stranu podpoří, musí tak učinit na zvláštním archu s bavorským státním znakem, udat své trvalé bydliště, plné jméno a příjmení a datum narození. Veškeré údaje se následně kontrolují na městských úřadech podle matriky.

Regulérně tento proces trvá několik týdnů. Bavorská AfD jej ovšem musela zvládnout za 14 dní poté, co na základě anonymního udání, poukazujícího na formální chybu při sestavování její kandidátky, byly veškeré již posbírané podpisy prohlášeny za neplatné.

Členové bavorské Alternativy v průběhu jen 10 dní nasbírali místo nutných dvou tisíc 4600 podpisů, jež v rámci Henkelova výstupu prezentovali veřejnosti. Tento fakt novináři Abendzeitung velkoryse přehlédli. Namísto toho prorokovali AfD „velké organizační problémy“. A realita? Tři dny nato předali zástupci bavorské AfD příslušným úřadům 7000 podpisů. Strana sestavila platné kandidátky i ve všech ostatních spolkových zemích. Titul její oficiální volební písničky zní: „My to nevzdáme!“

Vyšlo v časopise Reflex 33/2013 -  15.08.2013